Konzervátorská dílna
Konzervátorská a restaurátorská dílna Státního okresního archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně
Domažlický okresní archiv v Horšovském Týně se dlouhodobě potýkal s nepříznivým fyzickým stavem některých archivních fondů, zejména kmenového fondu Archiv města Domažlice. Během jeho zevrubného pořádání si archiváři potvrdili poměrně velký objem poškozených archiválií. Nevhodné uložení balíků s aktovým materiálem v původním domažlickém městském archivu těsně u vlhké zdi způsobilo silné zasažení horních okrajů písemností plísněmi. Následná pokročilá degradace spisového materiálu převážně ze 17.–19. století omezila jeho čitelnost a tím i vypovídací hodnotu jedinečných archivních pramenů. Neuspokojivý stav staré registratury města Domažlice naléhavě vyžadoval odborný zásah restaurátorů a podnítil myšlenku vybudovat v archivu vlastní konzervátorskou a restaurátorskou dílnu.
O vybudování konzervátorského a restaurátorského pracoviště se za vydatné podpory Okresního úřadu v Domažlicích a jeho tajemníka, bývalého ředitele okresního archivu PhDr. Petra Mužíka, zasloužila tehdejší ředitelka archivu PhDr. Věra Steinbachová. Koncem roku 1995 byly pro budoucí konzervátorskou a restaurátorskou dílnu stavebně upraveny podkrovní prostory budovy archivu a během následujícího roku bylo pracoviště vybaveno potřebnými přístroji a konzervačním materiálem tak, aby v první polovině roku 1996 mohlo zahájit svůj provoz.
Záhy po uvedení konzervátorské a restaurátorské dílny do provozu se uvažovalo o systematické a postupné konzervaci archiválií uložených v SOkA Domažlice. Brzy se však ukázalo, že takový postup není zcela vhodný, a započalo se s ošetřováním nejpoškozenějších archiválií bez ohledu na to, zda již byly inventarizovány či nikoliv. V době, kdy byl zřizovatelem archivu Okresní úřad v Domažlicích, zdejší dílna ošetřovala degradovaný materiál i z archivů mimo západočeskou oblast. Služeb pracoviště mohly za úplatu využít i soukromé osoby. Poté, co se SOkA Domažlice stal vnitřní organizační složkou Státního oblastního archivu v Plzni, dostávají se do péče konzervátorské a restaurátorské dílny výhradně archiválie uložené v jeho depozitářích.
Vzhledem k tomu, že se v archivu nacházelo především velké množství ohrožených papírových archiválií, specializoval se konzervátorský program nově vybudované dílny prvotně na konzervaci ručního papíru. V souvislosti s poškozením papíru, který je vevázán v archivovaných úředních knihách a rukopisech, začala dílna postupně rovněž s restaurováním historických knižních vazeb. Vybavení pracoviště umožňuje v současné době aplikaci všech nejčastěji používaných technik určených k ošetření ručního papíru: lepení, studené laminace a dolévání papírovinou. Největší množství archiválií uložených v archivech tvoří písemnosti napsané a natištěné na novodobém papíře. Tato materie, obzvláště tzv. průklepových papírů z doby nedávno minulé, patří ke značně ohroženým. Konzervaci tohoto poškozeného materiálu umožňuje metoda jednostranné nebo oboustranné tepelné laminace pomocí laminovacího stroje, který byl na pracovišti uveden do provozu v létě 2005. Přestože značná část pergamenů uložených v horšovskotýnském archivu byla ošetřena již před založením vlastní dílny, věnuje konzervační pracoviště svoji péči i pergamenovým listinám a pečetím.
Při konzervování a restaurování archivního materiálu jsou používány postupy a metody prověřené v dílnách Národního archivu v Praze, který konzervátorkám poskytuje také možnost konzultace. Své zkušenosti si konzervátorky pravidelně vyměňují rovněž s dalšími pracovišti a v rámci různých oborových konferencí a seminářů. Jedno takové celorepublikové setkání konzervátorů a restaurátorů uspořádal Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně při příležitosti 25 let od zřízení zdejšího konzervátorského a restaurátorského pracoviště v září 2021. Čtvrtstoletí svého trvání oslavilo pracoviště také vydáním prestižní publikace, ve které se vzpomíná nejen na založení dílny a na práce v ní prováděné, ale v publikaci je rovněž zpracován vývoj zdejšího archivu a ukázky některých zde uložených archiválií.
Restaurátorky SOkA Domažlice
První pracovnicí konzervátorské dílny byla Ing. Jana Kochová, která se seznamovala se základními technologickými postupy pod vedením dr. Ing. Michala Ďuroviče na konzervátorském pracovišti tehdejšího Státního ústředního archivu v Praze (dnes Národní archiv) a absolvovala stáže v konzervátorské dílně Státního oblastního archivu v Třeboni. Ve zdejší dílně Ing. Kochová pracovala pouze krátce.
Prakticky od samého začátku činnosti restaurátorské a konzervátorské dílny do roku 2021 zde pracovala Jiřina Vasiová, jež se postupně naučila všem restaurátorským a konzervátorským postupům a dlouho byla jedinou restaurátorkou zabývající se na zdejším pracovišti restaurováním historických knižních vazeb.
Od září 1996 na pracovišti působí Petra Vránová. Ta s notnou dávkou zručnosti a uměleckého citu restauruje veškeré archiválie, vyjma fotografického materiálu, který zdejší dílna neošetřuje.
Chemickotechnologické vysokoškolské vzdělání uplatňuje v restaurátorské dílně horšovskotýnského archivu Ing. Lucie Šimková.
S konzervováním kovových předmětů (pečetidel, spon, pukel a dalších součástí historických vazeb) začala Mgr. Jana Řičicová, která se kromě péče o degradované archiválie věnuje i umělecké knižní vazbě.
Od roku 2016 pracuje v restaurátorské a konzervátorské dílně okresního archivu BcA. Monika Pechová, jež se v poslední době věnovala zejména restaurování velkoplošných map.
Krátce jako náhrada za mateřské dovolené byly ve zdejší dílně zaměstnané Pavla Karásková a Miroslava Bauzová, MgA. Agáta Vodičková a v poslední době BcA. Pavla Štěpánková.