Zajímavosti

Městu Domažlicím se na samém začátku existence Československé republiky dostalo té cti přivítat prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Prezident Masaryk se svým doprovodem přijel do Domažlic zvláštním vlakem ve středu v podvečer 2. května 1923. Na zdejším nádraží prezidenta přivítali představitelé města a okresu, načež provázen kordonem sokolské jízdy odjel v kočáře do centra města. Tam jej vítaly za zvuků fanfár Smetanovy Libuše, znějících z věže děkanského kostela, špalíry spolků, korporací, školní mládeže a obyvatel Chodska v krojích. První Masarykovy kroky vedly na domažlickou radnici, kde mu byli představeni členové městské rady a zastupitelstva, spisovatelé Jan Vrba a Jindřich Šimon Baar, hudební skladatel a etnograf Jindřich Jindřich a další reprezentanti místního veřejného života. Poté přešel přes náměstí do Sokolského domu (dříve hotel Černý kůň), přičemž trubačský sbor Sokola hrál na věži kostela prezidentovu oblíbenou píseň „Teče voda, teče“.

Večer uspořádala městská rada v Sokolském domě k poctě tak vzácného hosta slavnostní večeři. K tabuli s 92 místy ve dvoraně Sokolského domu byli pozváni kromě prezidentova doprovodu, který tvořili například ministr národní obrany František Udržal, generál Jan Syrový, náčelník francouzské mise v Československu generál Eugène Mittelhauser, bývalý první velvyslanec Spojených států amerických v Československu Richard Crane, vedoucí protokolu prezidenta, ceremoniář Viktor Hoppe, osobní tajemník prezidenta Vladimír Kučera, osobní lékař prezidenta MUDr. Adolf Maixner a další, ale i reprezentanti regionu – členové domažlické městské rady, představitelé státních úřadů, zástupci okresní správní komise, náboženských obcí, škol, spořitelny, městských úřadů, předsedové politických organizací a spolků. K prostřenému stolu sestavenému do podkovy usedl prezident krátce po 20. hodině. Po jeho pravici mu společnost dělal starosta města Matěj Kellner, po levici předseda okresní správní komise Karel Schröpfer a naproti prezidentovi seděl okresní hejtman Jan Faltis. Pozvání ke stolu obdržel mimo jiných také Jindřich Šimon Baar, Jindřich Jindřich i poslanec Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu Jakub Mach z Chrastavic. V Sokolském domě Masaryk také přenocoval.

Druhý den, 3. května 1923, létalo nad Domažlicemi letadlo, které po několikerém kroužení shodilo nad náměstím svazek s prezidentovou denní poštou. Masaryk očekával především zprávy z Lán o zdravotním stavu své manželky. Po půl deváté ranní se prezident zúčastnil slavnostní přehlídky zdejší vojenské posádky a poté se vrátil na domažlické náměstí, kde přijal hold od představitelů Chodů – Tomáše Koziny, Hančí Kozinové a Markétky Verunské. V krátkosti Masaryk navštívil také domažlické muzeum, kde ho nejvíce zaujala expozice „chodská sence“.

Ještě před polednem se s Domažlicemi rozloučil a vlakem odjel na státní návštěvu do Klatov. Celé město bylo po oba dny velkolepě vyzdobeno květinami, chvojím, věnci, vlajkami a při vítání prezidenta doslova tonulo v moři praporů. Slavnostní výzdoba a množství shromážděného krojovaného lidu z Domažlic a okolí bylo kulisou této vzácné návštěvy.

Podrobný program a průběh prezidentské návštěvy zachycují mnohé archivní prameny i dobový tisk. Prezidentova návštěva je zaznamenána také na krátkém němém černobílém filmovém pásmu.

Do chodské metropole Masaryk tehdy nezavítal poprvé, v Domažlicích pobyl již v roce 1891 jako kandidát na poslanecký mandát do říšské rady a jako poslanec v roce 1893.

Monika Žáčková, Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně