Zajímavosti

Projektová dokumentace ke stavbě úředního domu v Domažlicích ve třech různých variantách z let 1925, 1927 a 1929.

Úřední dům, nazývaný též budova centrálních státních úřadů, měl pod jednu střechu seskupit celou řadu státních úřadů nacházejících se v Domažlicích. Do rozlehlého objektu tak měly být z nevyhovujících prostor Chodského hradu přeneseny okresní úřad a okresní soud, dále berní úřad a berní správa, úřad důchodkové kontroly, katastrální měřičský úřad, cejchovní úřad nebo četnická stanice. Za lokalitu vhodnou pro novostavbu byla určena část Týnského předměstí zvaná Za Podskalím nacházející se na kopci severně od stávající městské zástavby.

V duchu národního slohu

Zatímco první skupina dochovaných projektů je datována rokem 1925 a Okresní správou politickou v Domažlicích byla schválena v březnu 1926, další vznikla v lednu 1927 a k jejímu schválení došlo v dubnu téhož roku. Autorem obou variant je Ladislav Skřivánek (1877–1957) ze Smíchova, architekt, pedagog a urbanista, který má na svém kontě řadu školních, úředních i obytných budov po celé zemi a na Domažlicku se již dříve osvědčil projektem kaple sv. Prokopa na Peci (dokončena 1910). Výrazně hranatá budova se zdánlivě rovnou střechou (místními hanlivě označena za „Bednu“), působící velkolepým dojmem a dodnes dominující okolní zástavbě, je nápadně podobná jinému Skřivánkovu dílu, budově gymnázia v Duchcově, která byla dokončena roku 1927, přičemž architektura obou staveb nezapře inspiraci tzv. národním stylem.

Mohutná budova obdélníkového půdorysu o rozměrech cca 60 x 45 metrů, s vnitřním atriem, v sobě měla zahrnovat kromě řady kanceláří, jednacích a soudních síní, věznice či technického zázemí rovněž obytné prostory. Ve II. patře západního traktu budovy byl projektován velkoryse řešený byt okresního hejtmana: jednalo se o šestipokojový byt s kuchyní, koupelnou a pokojem pro služebnou. O patro níže byl projektován mnohem skromnější byt okresního zřízence a v přízemí byt vězeňského dozorce. Ke každému z bytů příslušel i jeden ze sklepů nacházejících se v suterénu.

Komu bázeň, tomu vězení

Severní trakt budovy byl určen pro potřeby věznice. V 1. a 2. patře se nacházely vězeňské cely, společenské místnosti a marodky, zatímco místnosti pro nemocné tuberkulózou, byt dozorce, či kuchyně byly umístěny v přízemí. Celá věznice byla schodištěm rozdělena na ženskou a mužskou část. Část atria sloužila jako vězeňský dvůr. Severní průčelí budovy, nazývané v projektu vězeňským, mělo nést na fasádě následující nápis: „Dej co jsi povinen – Komu daň tomu daň – Komu čest tomu čest – Komu bázeň tomu bázeň“ a symbolicky tak odkazovat na funkci budovy.

Okresní soud se nacházel v jižní a východní části 1. patra. Kromě jednací síně, místností pro soudce a přednostu a kanceláří se tu nacházely i registratury a prostory pro zajištění agendy pozemkových knih, která tehdy pod soud spadala. Registratura soudu však byla umístěna odděleně, a sice v suterénu budovy. Ve 2. patře se dále nacházela místnost okresního školního inspektora, vojenský referát, ordinace lékaře a zvěrolékaře se společnou čekárnou a v jižní části okresní úřad, k němuž patřily úřadovny hejtmana a jeho zástupce, zasedací síň, čekárna, podatelna, výpravna a místnosti pro starou a novou registraturu.

Stavba rozsáhlé budovy byla svěřena plzeňské stavební firmě inženýra Františka Jenče, Františka Hladečka a Františka Krofta. Otisk jejich razítka je možné nalézt na poslední skupině projektů z roku 1929, které již zaznamenávaly skutečný stav provedení a byly předloženy při kolaudaci, která proběhla v květnu 1930.

Jana Hrušková, Státní oblastní archiv Domažlice